Středem obce protéká potok zvaný Novinový (dnes však již není patrný, protože byl zregulován a vede podzemím s vyústěním u silničního mostu přes řeku Dřevnici směrem na obec Hvozdnou. Částečně zregulován byl i potok Vratišovský, který protéká východní částí obce. Řeka Dřevnice v západní části obce, jako další menší přítok přibírá i Hvozdenský potok. Katastrálně obec sousedí na jihu s obcí Želechovice n/Dř, na severu s obcí Hvozdná a Veselá, na západ s obcí Příluky (dnes součástí města Zlína) a směrem na východ s obcí Klečůvka (dnes také součástí města Zlína).

Obcí prochází silnice, vedoucí ze Želechovic do Hvozdné. Nejbližší železniční zastávka je v Želechovicích n/Dř. Lužkovice mají se Zlínem jednak přímé autobusové spojení, jednak mohou jejich obyvatelé, vzhledem k blízkosti obou vesnic, využívat i autobusových linek jedoucích pouze přes Želechovice n/Dř. Pošta pro Lužkovice je v Želechovicích n/Dř. rovněž tak zdravotní středisko i farní úřad.Matriční úřad do roku 1976 byl také v Želechovicích n/Dř, od tohoto roku je ve Zlíně.

Jméno obce vzniklo přidáním přípony – ovice k osobnímu jménu buď Lúšek (zdrobnělina k osobnímu jménu Luch, Luš), nebo Lúžek (zdrobnělina k osobnímu jménu Luh), což znamená ves lidí Lúžkových či Lúškových. Peřinka však zastává názor, že obec se původně jmenovala Dlužkovice, jak to dokazují záznamy v knihách půhonných z 15. stol. Náslovné D se pak časem odsunulo (Vlastivěda moravská, Vizovský okres, Brno 1907). V roce 1446 se v písemných pramenech objevuje název vsi v psané podobě Luzkawicze,1596 a 1670 Lusskowicze, 1672 Lusskowicz, 1718 Luskawitz, 1720 a 1751 Luschkowitz, 1846 Luschkowitz, Luškowice, 1872 Luschkowitz, Luškovice, 1893 Lužkowitz, Lužkovice.

Názvy místních tratí: Juré, Hamberky, Chmelnice, Lésky, Noviny, Podhrází, Rybník, Súhrady, Sekyry, Šefránice (kdysi se tam prý pěstoval šafrán), Újezd, Vratišov. Do katastru obce, který měří 470ha, patří i bývalý panský dvůr (zvaný též Cecilka). Poprvé se Lužkovice připomínají roku 1407; patřily k lukovskému panství, které tehdy držel Jan (Ješek) ze Šternberka, ale ve vesnici měl nějaký majetek i drobný šlechtic Nechtěška z Lužkovic (1408, 1410), nepochybně leník bohatých Šternberků. Od lukovského panství však byly Lužkovice odděleny r. 1448, kdy je získal nový majitel Oneš ze Zástřizl. Jeho potomkem ve větvi byl i jistý Jindřich, jenž držel Lužkovice ještě v r. 1487. Do konce 15. století pak byla vesnice samostatným stakem. V r. 1493 ves patřila Adamu ze Stříbra, ale jeho vdova Johanka Lužkovice prodala r. 1498 bratřím Tetourům z Tetova, kteří je natrvalo připojili ke zlínskému panství, kam Lužkovice náležely až do zrušení poddanství. V r. 1516 bylo ve vesnici 10 poddanských usedlostí, fojtem byl tehdy Jan, asi první obyvatel Lužkovic, kterého známe jménem. V době třicetileté války, kolem r 1640 se v okolí velmi rozmohlo lupičství, v němž se smutně proslavil Martin Sturňák z Lužkovic. Za účast ve valašských povstáních byli potrestáni i dva lužkovští poddaní Daněk Chovánek byl oběšen a Pavel Křivečka čtvrcen. V roce 1667 bylo v Lužkovicích 16 osedlých domů. V r. 1790 zde bylo již 52 domů, v nichž žilo 275 lidí, vesměs Čechů, vetšina katolíků, menšina evangelíků.

Tereziánský katastr moravský z 2. poloviny 18. století zaznamenává v Lužkovicích 520,02 měřic orné půdy, 6,4 měřic zahrad, 7 měřic a 4 achtle připadalo na lada, 0,5 měřic na pustiny, 10 měřic bylo lesa a louky měly dávat 64 fůr sena. Robotní povinnosti poddaných byly v této době stanoveny takto: 2 sedláci robotovali 3 dny se 2 koňmi, 3 čtvrtláníci 2 dny se 2 voly a 1 pěší 1 den, 2 malí podsedníci museli robotovat 3 dny jeden pěší a 3 chalupníci 2 dny jeden pěší.

Protože v obci nebyla škola, byly Lužkovice přiškoleny do Želechovic (evangelická část žáků navštěvovala školu v Zádveřicích). Jak již bylo výše zmíněno v 19. století stával v katastru obce dvůr Cecilka patřící k zlínskému velkostatku. K základnímu rozvoji obživy patřilo kolem r. 1900 polní hospodaření (pěstovalo se žito, pšenice, oves, tuřín, brambory, pícniny, cukrovka) a chov dobytka ( koně, vepři, kozy, drůbež). Dále svou činnost v obci provozovali také řemeslníci – obuvník (výroba valašských papučí), krejčí, švadleny, stolaři, koželuh, zedník a obchodník.

Za první světové války se hospodářské poměry zhoršily, protože hlavní starost v hospodářství byla přenesena na ženy a staré upracované lidi. Úbytkem pracovních sil (odchod na frontu) se situace stala ještě těžší. Díky válečné konjuktuře v Baťových továrnách na obuv část lidí našla práci u něho.Pro stálou drahotu základních potravin, ale i šatstva a obuvi, souhlasilo obecní zastupitelstvo v Lužkovicích s podporou chudým. To však pouze v případě poskytování šatstva a prádla, neboť pro celkový nedostatek potravin jim nemohlo vyjít jinak vstříc. Po válce se tento stav změnil.

V obci došlo k rozvoji průmyslu, zejména zpracování dřeva a práce v pile. Parní pilu s obytným stavením zřídili na místě bývalého mlýna společníci Bohdan Zelinský a Filip Trdlica v r. 1919. Pila byla třírámová, určená k výrobě běžného řeziva. Nezapomnělo se však ani na padlé v 1. světové válce; a v roce 1920 byl na návsi v Želechovicích n/Dř. odhalen pomník, na jehož stavbu přispěly obě obce, místní spolky a jednotlivci. Následná tabulka udává přehled o počtu obyvatel v obci:

        Počet   Počet
Rok     domů    obyvatel

1834	61	336
1869	61	342
1880	61	359
1890	62	382
1900	61	355
1910	61	402
1921	67	472
1930	95	589
1950	119	604
1961	-	680
1970	167	679
1980	184	646
1991	178	604

Podle počtu obyvatel se určoval počet členů obecního zastupitelstva, v jehož čele stál obecní starosta. Tento úřad v Lužkovicích zastávali František Slovák, Jan Paták(1919 – 1923), Josef Polepil (1923 – 1927), Hynek Hoza (1927 – 1931) a Josef Slovák (1931 – 1945). Protože obec neměla obecní dům ani jinou veřejnou budovu, byla obecní kancelář umístěna v bytě starosty. Tady se konaly schůze zastupitelstva, obecní rady a prováděly se zde také volby obecního zastupitelstva. Rozhodovalo se o správě obce, vedení obecní pokladny, prodeji a nájmu obecních pozemků a potřebných zařízení pro obec. Teprve v r. 1932 byl zakoupen dům č.p. 55 v němž byla zřízena kancelář obecního zastupitelstva a ze stáje noclehárna, o jejíž čistotu pečoval obecní strážník. V r. 1919 byl u pily na „Pražance“ vystavěn nákladem 25 000 Kč most přes řeku Dřevnici; na jehož stavbu přispěly Lužkovice, Želechovice n/Dř., Klečůvka a Veselá, zbytek nákladů nesli majitelé pily.Postupně byly upraveny cesty a začalo se s budováním elektrického vedení. Byl postaven transformátor (1927), společný i pro Želechovice n/Dř.;od června do 11. srpna 1928 byla vystavěna síť pro rozvody nízkého napětí; pouliční osvětlení bylo dokončeno již 21. července – od toho dne byly ulice osvětleny a hned nato byly připojovány na síť postupně jednotlivé domy, takže první občané svítili již 23. července. Aby obecní zastupitelstvo mohlo vyrovnat schodek v obecním rozpočtu za elektrifikaci, byly v r. 1928 schváleny obecní přirážky 200% k dani pozemkové a 100% k dani domovní; část nákladů byla kryta prodejem dubů z obecního lesa, což vyneslo 3000 Kč. Další velkou investicí obce byla oprava silnice vedoucí z Lužkovic do Hvozdné, která vlastně od r. 1912 válcována nebyla.Došlo k regulaci „Novinového“ potoka (nákladem 40 000 Kč; část hradila obec, zbytek okresní silniční výbor); tomu padly za oběť i tři lípy staré 105 let. V obci byl zaveden telefon, opraven most spojující Lužkovice a Želechovice n/Dř. (1932) a dále byly vybudovány chodníky. Pro potřeby obce byla zřízena Občanská záložna a Rolnická zádruha (1902). Občané Lužkovic byli členy místních spolků a politických stran. K nejstarším spolkům patří Sbor dobrovolných hasičů (1891), Národní jednota (1908), Domovina domkařská a malorolnická (1923 – 1942), Sokol (1923), Orel (1923), republikánský dorost (1927 – 1936), Sportovní klub Lužkovice (1943) a SČM (1948). Politické rozložení v obci vyjadřuje následující tabulka:

Volby	Počet voličů

                   AGR	KSČ	ČSL	ČNS	ŽOS	ČND	ČSD
1929	272	103	62	55	27	14	6	4
1935	316	170	9	63	47	19	1	7
1946	372	----	160	136	26	---	-	50

Občané Lužkovic byli aktivní i v době 2. světové války, kdy pomáhali partyzánskému odboji. Události posledních dnů osvobození popsal kronikář: „ U Vranů na Jurém bylo 12 Němců. Ostatní měli svá kulometná hnízda vykopána podél hlavní silnice do Hvozdné. Tam právě na silnici padlo 10 ruských bojovníků, kteří obětovali své životy za naši svobodu a naše životy. Čest jejich památce! Dne 4. května 1945 přišla do naší obce slavná Rudá armáda….Všichni jsme je vítali, bylo velké nadšení a každý jim vyšel vstříc, čím jen mohl…vojsko dorazilo a rozestavilo se k další palbě. Zatímco všichni se starali o ubytování osvoboditelů. Byla nouze o koně, vše pobrali Němci, Maďaři…“

Po osvobození řídil správu Lužkovic zčásti národní výbor v Želechovicích n/Dř., a to až do 21.5. 1945, kdy se v Lužkovicích utvořil národní výbor v budově bývalého obecního úřadu (č.p. 55). Předsedou MNV v Lužkovicích se stal Josef Tesák, kterého v roce 1946 vystřídal Josef Polepil. Ve funkci předsedy MNV působil dále Jan Šimera (1954 – 1956), Leopold Vyorálek (1956 – 1958), František Albert (1958 – 1959) a Václav Verner (1959 – 1960). Vzápětí po ustanovení MNV byly zvoleny komise – finanční, sociální, zemědělská, kulturní a hospodářská, které byly nápomocny náročné práci MNV, zejména při poválečné obnově. Postupně byly odstraňovány škody, způsobené válkou. Byl postaven místní rozhlas (1947), opraveny cesty, rozvedena kanalizace (1947 – 1948), upraven Novinový potok a cesta k hřišti. Na pozemcích bývalého panského dvora Cecilka se začalo se stavbou chovné stanice (1955 – 1956), byl dokončen sklad velkoobchodu potravinářským zbožím. Pro nevyhovující stav budovy č.p. 55 byla kancelář MNV přemístěna do budovy č.p. 25 a upravena i pro podmínky JZD, které bylo v obci založeno r. 1957.V r. 1961 se stalo součástí většího zemědělského celku – JZD Podřevnicko se sídlem v Želechovicích n/Dř. Těsně před revolucí se JZD Podřevnicko stalo součástí JZD Agrokombinát Slušovice. V poválečném období dosáhla největšího rozvoje výstavba rodinných domů. MNV v Lužkovicích ukončil svou činnost v r. 1960. Od 1.6. 1960 byly Lužkovice přičleněny spolu s Lípou k obci Želechovice n/Dř. Vznikl tak nový správní celek se sídlem v Želechovicích n/Dř. V r. 1976 došlo k další integraci obce – tentokrát k MěstNV Gottwaldov. Lužkovice se staly částí městské aglomerace. V roce 1977 bylo otevřeno nové nákupní středisko Jednota (které však dnes již neslouží svému účelu). Z investičních akcí je třeba ještě zmínit výstavbu vodovodu, s jehož výstavbou bylo započato po katastrofálních povodních v r. 1987. Chronologie přiřazení obce k soudním a politickým okresům byla následující: Do roku 1848 patřily Lužkovice k panství zlínskému. Po vzniku nových správních institucí se staly v letech (1850 – 1923) součástí soudního okresu Vizovice a od r. (1923 – 1949) soudního okresu Zlín. Zato příslušnost k politickému okresu se měnila častěji; nejprve Lužkovice náležely k politickému okresu Uherský Brod (1850 – 1855), pak k okresu Vizovice (1855 – 1868), Holešov (1868 – 1935) a Zlín (1935 – 1949).Od roku 1949 do roku 1954 spadaly pod JNV Gottwaldov, od 1954 – 1960 pod ONV Gottwaldov – venkov, od r. 1960 pak pod okres Gottwaldov. Od r. 1990 pod Okresní úřad Zlín. Dnes jsou Lužkovice městskou částí Zlína. Škola základní ani mateřská v obci není. Děti navštěvují jak školku (suterén školky slouží zároveň jako hasičská zbrojnice), tak i ZDŠ v Želechovicích n/Dř. Na výstavbě obou budov se brigádnicky podíleli občané Želechovic i Lužkovic společně.

Na parcelách č. 99 –114 se nachází cenná archeologická lokalita – zaniklé středověké tvrziště z 2. poloviny 13. století. Tomuto místu se říká na „Na tvrzi“ a majiteli pozemků Tvrzovják.

Pozemkové knihy pro Lužkovice jsou vedeny od roku 1789. Obecní pečeť: uprostřed pečetního pole je monogram se jménem Maria, kolem nápis „Obec Lusskowska poctiwa“. Po r. 1989 byla v obci rekonstruována síť nízkého napětí (1990). Výměna silničního mostu přes řeku Dřevnici směrem na Hvozdnou byla provedena v r. 1994. Po katastrofálních povodních v r. 1997 bylo přikročeno k regulaci řeky Dřevnice nad fotbalovým hřištěm a součástí širšího zabezpečení obyvatel proti velké vodě je i chystaný projekt regulace od silničního mostu až ke stolárně p. L. Jančíka, jehož realizace by měla začít již na podzim r. 2003. Po r. 2000 bylo započato i s plynofikací obce, která však není ještě hotova. Na západě katastru obce se postupně rozrůstá průmyslová zóna, jíž zatím dominuje fa Tescoma. Nejvíce obec žije fotbalem. Místní Sportovní klub si vybudoval restauraci (1990), později ji doplnil zahrádkou, která je hlavně v létě velmi hojně navštěvována občany nejen Lužkovic. Kromě možnosti občerstvení, je tu vybudována i zábavná zóna pro děti. Fotbalové hřiště bylo po záplavách v r. 1997 rekonstruováno a patří k nejlepším svou kvalitou v kraji. Dále si SK vybudoval treningové hřiště vedle hlavního.

Na podzim r. 2002 bylo v obci založeno Sdružení za zdravé Lužkovice. Ale to je již jiná kapitola.

Autor:Radek Knap

Prameny:
Z minulosti Lužkovic,
40 let práce JZD Podřevnicko
(Gottwaldov-Zelechovice n/Dř.,1989), strana 79-81
Zlínsko, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně,
Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně,
Lužkovice, strana 508-510