Tvrze na Zlínsku

Význam tvrze v Lužkovicích v porovnání s ostatními

Na území zlínského okresu stávaly v předbělohorské době dvě desítky tvrzí.

Tvrze byly budovány zpravidla jako sídla nižší šlechty; stávaly nejčastěji poblíž hospodářského dvora, později v 16. - 17. století, se v jejich okolí soustřeďovaly širší komplexy vrchnostenských hospodářských objektů včetně pivovarů apod. Jako obydlí šlechty byly tvrze zároveň sídlem správy feudálního statku. Pokud vznikl nový statek (obvykle odtržením od většího celku), vyvstala i potřeba vystavět tvrz. Ztráta samostatnosti statku naopak znamenala předzvěst zániku tvrze či její proměny k jinému účelu.

Velikostí, případně charakterem opevnění, se jednotlivé tvrze od sebe značně odlišovaly. Od nevelkých obydlí (Louky, Polichno aj.), přes větší tvrze (Otrokovice, Vlachovice) až po objekty mající skoro charakter gotického hradu a pak renesančního zámku.

Na Zlínsku jsou tvrze doloženy od 14. století. V této starší době se nedovídáme, kdy byla ta či ona tvrz zbudována; vždy se musíme spokojit až se správou, že objekt existuje, aniž tušíme, jak dlouho předtím (třeba už před řadou desetiletí) bylo sídlo vystavěno.

V době předhusistské shledáváme na Zlínsku sedm tvrzí historicky doložených. V této nejstarší skupině převládají objekty situované v západní části území - Spytihněv, Malenovice, Zlín, Napajedla, Podhradí, Šarovy; šlo o dávněji osídlené území, rozdělené už někdy ve 13. století do mozaiky šlechtických panství a statků. Ve východní, pohraniční části dnešního okresu, která byla déle ovládána panovníkem, bylo majetků nižší šlechty méně. Byly jen na nevelkém teritoriu okolo Slavičína a Vlachovic.

Druhá etapa, kdy se objevuje v jakési nové vlně početnější skupina tvrzí, spadá do doby mezi r. 1480 a 1530. Tehdy se objevují zpávy o existenci dalších sedmi tvrzí. Panské sídlo nyní přibylo na dávno samotném statku na Velkém Ořechově, nová tvrz v Pohořelicích nahradila zaniklé sídlo v Podhradí; nově přibyly v Tlumačově a Rackové. Poprvé se připomíná tvrz ve Slavičíně, který patřil k brumovskému panství a na témže panství se dovídáme o tvrzích zvláštní kategorie držitelů, totiž manů hradu Brumova, v Popově a Jestřabí.

Třetí vlna budování nových tvrzí spadá do doby mezi roky 1570 a 1610. Tehdy se na Zlínsku objevuje šest novostaveb - sídel nově vytvořených feudálních statků: Otrokovice, Pěnkov, Polichno, Louky, Kelníky, Luhačovice.

Z oněch dvaceti objektů, vzniklých ve třech časových vlnách, řada sídel postupně zanikala.

A tak na prahu třicetileté války sloužilo na Zlínsku k panskému bydlení jen devět objektů.

Po třicetileté válce většina těchto šlechtických sídel pozbyla své funkce. Nejčastěji tím, že menší šlechtické statky byly pohlceny velkými sousedy a ztratily samostatnost (Tlumačov, Otrokovice, Velký Ořechov, Vlachovice), jindy proto, že starosvětské, nepohodlné objekty byly nahrazeny movostavbami komfortnějších zámků (Napajedla, Pohořelice, Luhačovice.). Po ztrátě původní funkce však úplně zanikly jen dva staré objekty (Napajedla, Vlachovice), většina jich i potom přetrvala se změněným posláním - Tlumačov (panský dům), Otrokovice (hospodářské využití), Luhačovice (hospodářské využití). A tak nakonec jen dvě bývalé tvrze si přebudováním v prostorné zámky uchovaly nepřetržitou kontinuitu panského obývání až do novější doby, totiž Zlín a Slavičín.

Na několika místech zlínského okresu byly archeologicky zjištěny některé lokality s charakterem středověkých sídel - tvrzí. K těmto objektům se ale nedochovala přímá svědectví v historických pramenech. Do této skupiny je možno zařadit Lužkovice, Tečovice, Újezd, Šanov, Biskupice.

Lužkovice

Na vyvýšenině nad obcí byly zjištěny archeologické nálezy vážící se zřejmě k objektu, o kterém se předpokládá, že mohl být tvrzí. Nalezené keramické fragmenty lze datovat asi do poloviny 13. století, případná souvislost tohoto místa s dějinami obce, připomínané historicky až mnohem později, je však zcela nejasná.

Ves Lužkovice se poprvé připomíná r. 1407, kdy patřila k té části rozděleného panství, které náležela Zdeňkovi ze Šternberka a pak jeho synu Albrechtovi. Určitý nevelký majetek (nejspíš dvůr) měl tehdy ve vsi v užívíní Mateška z Lužkovic(1412 - 1415), nepochybně drobný šlechtic ve šternberských službách; o něco později se tento Mateška tituloval podle sousedních Želechovic (1417 - 1418) a žil ještě r. 1420. Vesnice setrvála při lukovském panství ještě v době husitské, ale potom se šternberský majetek rychle rozpadal a od Lukova byly nakonec odprodány také Lužkovice, aby se na příští půlstoletí staly samostatným statkem.

Získal je Oneš ze Zástřizl a z Kunkovic; ten měl už r. 1447 v zástavním držení od vizovického kláštera polovinu vsi Želechovic s dvorem a svůj zdejší majetek brzy rozmnožil, když od pana Lacka ze Šternberka koupil ves Lužkovice s dvorem, což bylo intabulováno v zemských deskách r. 1448. Oneš tu zůstal pánem až do konce života; zemřel počátkem r. 1446 a majetek převzali jeho synové Jindřich a Aleš. Rozdělili se tak, že mladší Aleš převzal staré rodové Zástřizly, staršímu Jindřichovi zůstaly Lužkovice, na kterých sídlil a také se po nich ještě r. 1481 tituloval. Jeho obydlí bylo snad ve zdejším dvoře, o zvláštním panském sídle se nic nedovídáme.

Někdy po roce 1481 Jindřich ze Zástřizl Lužkovice ztratil a ves se dostala - neznámo kdy a jak - do rukou Albrechta st. ze Šternberka, pána na Holešově, jenž ji pak postoupil zápisem v zemských deskách r. 1493 Adamovi ze Stříbra a jeho ženě Johance. Adam krátce nato zemřel a vdova Johanka, spolu se dcerami Kateřinou, Dorotou a Apolenou, odstoupila Lužkovice zemskodeskovým vkladem r. 1498 zlínským pánům Tetourům z Tetova. Od té doby zůstaly Lužkovice navždy součástí zlínského panství.

Prameny:
Pokluda, Zdeněk. Tvrze na Zlínsku, 12. svazek, Zlínsko od minulosti
k součastnosti 1993, Sborník Státního okresního archivu ve Zlíně.
Zpracoval: Radek Knap