Druhá světová válka - osvobození Lužkovic

V roce 1939 - 15. března byly naše země uchváceny německými nacisty. V područí fašistických vetřelců jsme byli 6 let. A potom přišly dny osvobození - u nás to bylo 4.5. 1945. Již na jaře toho roku bylo každému zjevné, že nacisté válku prohrají - byla to jen otázka blízkého času. Němečtí a maďarští vojáci, kteří byli ubytováni v naší vesnici jsou nervózní, na starších je poznat, že by už také chtěli být u svých rodin. Zato mladí vojáci, kteří ještě fanaticky věří, že válku nějakým způsobem vyhrají (Hitlerem slibované tajné zbraně) jsou připraveni dále bojovat. Dunění děl a štěkot kulometů od jihu jim hrozivě dává najevo, že jejich naděje je mizivá. Jsou proto přecitlivělí a také velmi nebezpeční.

V dubnu je v obci ubytováno plno Němců - v každém obydlí je jich několik. Rudá armáda rychle postupuje, Němci ustupují a za sebou nechávají spoušť. V Lužkovicíchdne 3.5. 1945, aby zpomalili postup rychle se blížících Rusů, v noci vyhodili most přes Dřevnici do vzduchu. Odnesla to střecha domu č.1 pana Polepila, jemuž se sesypaly tašky ze střechy. Když vojáci RA dorazili k obci, našli zničený most, který ihned obnovili za nadšené pomoci občanů obce. Byl jen provizorní, ale pro přepravu vojska RA stačil. Poté se vojáci RA opevnili na kopci Hamberku, zatímco nacističtí vojáci se opevnili v obranné linii na okraji "Krajlesa" u Hvozdné. Tam se ještě udrželi dva dny, pak povolili tlaku RA a ustoupili do Ostraty, kde měli i zdravotní lazaret. U nás dospělí muži - (kteří absolvovali vojenskou prezenční službu) se zbraněmi drželi bezpečnostní službu ve dne i v noci a my 17-letí nevojáci, jsme jim dělali doprovod, spojky. Já jsem dělal například první noc spojku panu Josefu Balajkovi. Za osvobození obce Lužkovice padlo několik vojáků RA ( počty se různí 6, 7 někdo dokonce tvrdí, že padlo až 9 vojáků). Dnes už to nikdo neví. Na Slovákových pasekách jsem našel 1 mrtvého Němce. V kapse uniformy měl kalendář s označením namenstág (svátky) a geburstág (narozeniny) své ženy a dětí. Padlí vojáci byli pohřbeni za hřbitovem v Želechovicích, po válce exhumováni a převezeni do Vizovic a pak s ostatními převezeni do Frýdku - Místku na společný hřbitov padlých vojáků RA (viz fotografie v tehdejším tisku).

K době ubytování německých a maďarských vojáků v obci se víže episodka o zastřeleném vojáku - zběhu za dnešním hřištěm. Posádky z okolí měly za povinnost se zastřelení maďarského zběha zúčastnit. Z vojáků ubytovaných v obci (Maďarů) exekuci nechtěl nikdo vykonat a tak došlo k losování popravčí čety (měla 10 mužů). Mezi jinými byl vylosován i maďarský voják jménem Katona, ten když se to dozvěděl, zbledl a byl z toho nesmírně nešťastný. Tvrdilo se, že na dezertéra nestřílel, mířil mimo něj!

Další epizodou byl taktéž tento následující příběh. Německý důstojník v ruské uniformě nechal veřejně vybubnovat zprávu, aby se občané muži i ženy soustředili na návsi s lopatami, motykami a krumpáči za účelem výkopu zákopů na obranu proti postupujícím vojákům RA. Jakmile tento "důstojník" odešel, objevil se velitel RA z velitelství (nacházelo se v Lidovém domě - Orlovně v Želechovicích nad Dřevnicí - dnes je tam pošta) a dotazoval se, co má toto shromáždění znamenat. Když mu potom byl popsán důvod shromáždění občanů, rozpustil ho a poslal lidi domů. Vše se tedy naštěstí vysvětlilo.

Další událostí také bylo, že měl být zastřelen starosta Lužkovic, který byl obviněn vojáky RA, že jeho vinou padli ruští vojáci, když šli pro seno koním ke statkáři panu Vránovi. Jen zásahem pana Ždanova bývalého ruského vojáka z I. světové války, který uměl rusky k tomu nedošlo (viz kronika Lužkovic). Tragickou událostí bylo také zastřelení (jednalo se, ale o nešťastný omyl) kudlovského občana Rosola vojáky RA. Viděl jsem, jak byl popraven ležící v blátě ranou do týla. Pro mně to byl otřesný zážitek, na který nazapomenu do své smrti. I takové tváře má válka.

Ta však skončila až v srpnu po shození atomové bomby na Hirošimu. Věřme, že to byla válka navždy poslední!

O Lužkovicích je i zmínka na ruském portálu, který se věnuje II. světové válce. Zde je na něj odkaz:

Lužkovice na ruském portálu věnovanému historii II. světové války

Zdroj:
Skautská kronika Stanislava Březíka
Stanislav Březík, v Lužkovicích, listopad 2003
Zpracoval: Radek Knap

K prvnímu výročí osvobození Lužkovic byl uspořádán slavnostní průvod. Všechny následující fotografie jsou z roku 1946.