Zúčastnil jsem se dne 27. března zasedání zastupitelstva, které projednávalo možnost zřízení městských částí. Rada i zastupitelstvo se muselo tímto návrhem zabývat, protože jde o návrh zákonodárce - v tomto případě senátorky PaedDr. Gajdůškové. Přesto, že já osobně nejsem zrovna velkým příznivcem strany, kterou zastupuje, musím přiznat, že návrh a jeho zdůvodnění podle mne dokonale odráží nálady lidí - obyvatel Zlína, a to nejen bydlících v jeho okrajových částech.

Hlasování zastupitelů dopadlo přesně podle očekávání. Přiznávám, že se zastupitelům až tolik nedivím. Ze všech stran slyšeli od radních jen to, že to bude stát moc peněz, a jako odstrašující příklad jim byly uváděny Pardubice, kde však městské části vykonávají i přenesenou agendu státní správy a musí tedy živit armády úředníků. Celý systém, který prosazuje Sdružení za zdravé Lužkovice, Návrh Statutu města Zlína a lidé kolem něj, však může fungovat i s minimálními náklady na provoz, a já osobně věřím,  že se ekonomicky vyplatí hlavně díky zainteresovanosti osob na výsledku a lepší kontrole. Lidé pověření hospodařením s omezeným rozpočtem místní části si mnohem lépe než anonymní, na výsledku nezainteresovaní zaměstnanci velkého magistrátu, pohlídají opravdu účelné nakládání s penězi lidí, se kterými jsou v každodenním bezprostředním kontaktu. Bohužel i řada dalších tvrzení sborově používala jednostranné argumenty, ale vzhledem k rozložení sil a zájmů to bylo logické a pochopitelné, a postupná osvěta je běh na dlouhou trať.

Více než argumenty “pro“ či „proti“ návrhu, mne zaujalo to, že radní patrně necítí jakoukoliv odpovědnost za to, že se město rozpadá. Odtržení Želechovic, díky náladě obyvatel, já osobně již považuji za jisté, a nálady dalších částí města napovídají, že nezůstane pouze u Želechovic. Mě osobně se to nelíbí, vadí mi to, a velmi nelibě nesu výrok  radního “Tak ať si jdou, když chtějí, ať jdou klidně  všichni …”. Vypovídá totiž o pozici, z jaké vedou naši radní jednání s jednotlivci – ale třeba i se zástupci sdružení. I během jednání z několika úst radních, či zastupitelů zaznělo, jak často nevybíravě se k nim chovají občané třeba na setkáních. Osobně bych si přál, kdyby si naši volení zástupci položili otázku kde a z čeho se ta nenávist bere. Možná by pak třeba zjistili, že je opravdu někde něco v nepořádku a začali by se pak třeba zabývat tím, co opravdovou příčinou je, a později třeba i tím, co s tím udělat. Ostatně kdo je lidem vzorem vulgárního a agresivního chování je zbytečné říkat.

Stávající rozhodnutí zastupitelstava znamená, že se věci v nejbližší době nezlepší. Vše poběží dál stejně jako dnes. Znamená to však také, že se bude dále zvyšovat nespokojenost lidí a tím i tlak, a ten pak vytvoří sílu. … a síla může buď bořit, nebo tvořit.

Já osobně věřím ve zdravý rozum. Věřím v to, že začne “opravdová” komunikace mezi “hradem a podhradím“. Věřím, že zřízení městských částí je jednou z možností. V každém případě je před námi potřeba změn. Jestli budou – a jaké – je otázka, jak jednotlivé strany k potřebě změn přistoupí. Jsem optimista, a věřím, že deklarovaná budoucí komunikace nebude hra na schovávanou, hra kočky s myší, či nebude připomínat rozhovor hluchého se slepým, ale že bude rozhovorem vzájemně si naslouchajících, rovnocených partnerů.

Jsem připraven se na takovém rozhovoru podílet.

Ing. Jiří Přemyslovský - Lužkovice